Švýcarský závodník začal závodit v poměrně pozdním věku, avšak na závodních tratích se objevoval i po své sedmdesátce! V šedesátých letech startoval na závodech do vrchu, které byly součástí tehdejšího světového šampionátu sportovních prototypů. Začínal tehdy jezdit s Abarty s nižším obsahem. V roce 1970 byl tradičním účastníkem domácího šampionátu sportovních vozů, kde startoval s Abartem 1300SP. Nemohl s tímto vozem vyhrávat v absolutním pořadí, přesto zajel několik pěkných výsledků. O rok později již prakticky nevynechal žádný domácí mistrovský závod a pokračoval se svým Abartem ve tříde do 1300 ccm. Při slalomu v Lodrinu dokonce byl pátý mezi sportovními vozy. Pro sezónu 1972 si opatřil spider Chevron B19 a blýskl se několika čtvrtými místy, například na Monze, Hembergu či Oberhallau. Po nepříliš úspěšném ročníku 1973 nastoupil s novějším spiderem Chevron B21 a opět byl několikrát čtvrtý. Poté se na pár let z domácího šampionátu sportovních vozů odmlčel a vrátil se až v roce 1978, mezitím si odskočil na občasné závody INTERSERIE a také startoval na formuli 2 March 721. Jeho Lola T297 z roku 1978 se stala jeho stálým vozem po celých dalších 20 let!!! Na Hockenheimu byl konečně třetí a v roce 1979 byl druhý na Monze.

Na Ecce Homo se poprvé objevil v roce 1980 a dojel sedmý v absolutním pořadí. Affentranger pak již v osmdesátých letech šternberský závod mistrovství Evropy nikdy nevynechal. To se již také stal pravidelným účastníkem seriálu INTERSERIE. V roce 1989 se konečně dočkal vítězství v domácím mistrovství, když zvítězil na Monze, v Misanu byl téhož roku druhý. V závodech INTERSERIE se po zrušení otevřených sportovních vozů skupiny B6 objevil až v roce 1990, kdy Lolu vystřídal za March 842 Can-Am. S tímto vozem se několikrát objevil i v domácím šampionátě. Dále pokračoval ve svých pravidelných startech na Ecce Homo, ale poprvé vynechal v roce 1994. Příští rok se ještě vrátil, ale to byl již jeho poslední start v zahraničí. Pro rok 1996 již nesměl ze zdravotních důvodů opouštět Švýcarsko. Přesto však jezdit nepřestal a se svou střičkou, ale pěknou a rychlou Lolou pokračoval na domácích tratí.

Při Ecce Homo byl nejlépe na sedmém místě v roce 1980, osmkrát byl ještě do dvacátého místa. A bez zajímavosti je, že při žádném ze svých 15 startů neodpadl a vždy byl klasifikován!

K jeho největším úspěchům patří bezesporu celkové vítězství v domácím šampionátu v roce 1966, čtvrté místa z let 1971 a 1986. V INTERSERII dokázal být v roce 1991 na šestém místě v divizi II. Jeho tradiční vůz - Lola T297 BMW 2000ccm - byla nejprve několik let rudá, v polovině osmdesátých let byla kolorována v barvách Valvoline se základní bílou.

Výsledky jezdce

zdroj dat: euromontagna.com, Ing. Roman Krejčí