Mauro Nesti se do historie závodů do vrchu zapsal zlatým písmem. Začínal na Fiat Abartu, ale již v roce 1971 vlastnil čistokrevný spider AMS 2000, s nímž si vyjel několik pěkných míst v domácích závodech do vrchu a zúčastnil se i slavného Targa Florio, ale závod nedokončil. Pro další sezónu AMS vyměnil za Chevron a hned vyhrál několik závodů, například poprvé zvítězil na slavném kopci Cefalú, Rieti či Cesana Sestrieres. V průběhu sedmndesátých let se sporadicky objevoval i při různých mezinárodních okruhových závodech, včetně světového šampionátu. Skutečnou slávu mu však přinášely závody do vrchu. Opatřil si March BMW, opět spidera, a jel od vítězství k vítězství. Pokoušet se je všechny sečíst by bylo více než pošetilé. Když se v roce 1974 objevil s Lolou T294, pokračoval v dobývání traťových rekordů. Začal už také jezdit mimo rodnou Itálii a prvenství okusil i na závodech Mistrovství Evropy. Jeho opravdu fenoménální jízdu od vítězství k vítězství dále od roku 1977 podpořila nová Lola, tentokrát typ T296. Po roce 1980 se usadil v kokpitu italského vozu Osella PA9. Porážet ho dokázali jen francouzští profesionálové pro závody do vrchu s lehčími formulemi, například podobně fenomenální Tarrés na stroji Martini F2. Konkurovat mu se spiderem párkrát vyzkoušel další Francouz, Pignard a zajímavé bylo i účinkování dalšího Francouze, Xiberrase, o kterém se říkalo (byť neprávem), že pokud nevyhraje, tak havaruje. Například na Ampusu tento "divoch" porazil všechny formule, což je ve Francii velká vyjímka, a na samotného Nestiho najel neuvěřitelných 17 vteřin!!!

V době, kdy byl Ital z Bardalone již několikanásobným evropským šampiónem se začalo ve Šternberku šuškat o jeho startu u nás. Nakonec se premiéra odehrála v roce 1983. Jako podle scénáře zde Mauro hladce zvítězil s téměř dvacetisekundovým náskokem na Švýcara Kurta Buesse, který rozhodně neptřil mezi slabší jezdce! O rok později zde Ital svedl snad nejfantastičtější boj o prvenství na Ecce Homo v historii. V první jízdě zajel Ital traťový rekord, který vydržel jen do startu formulí, kdy ho překonal švýcar Caprez na Martini F2. Ital ve druhé jízdě zrychlil a překonal Capreze, jenže ten podruhé zrychlil ještě víc... Mauro byl poražen a jako by to předznamenalo jeho další působení ve Šternberku, které bylo více než smůlovaté a srovnat by se dalo snad jen s jeho účastí na St. Ursanne, kde po havárii v sedmdesátých letech nedokázal jet nikdy naplno.

Rok 1985 byl pro Itala ve Šternberku smutný tím, že udělal jezdeckou chybu a nyvhrál, leč byl třetí. V následujícím roce si však chuť zajisté prvenstvím zpravil. Ukončením jeho kariéry u nás byl rok 1989. Byl to rok, ve kterém již Ital vypustil evropský šampionát a do Šternberku přijel jen proto, že se mu tady vždycky líbilo. Jenže proti předpisům nahříval pneumatiky pro opravnou jízdu a ze závodu byl diskvalifikován.

To už je ale doba, kdy se vrátil k italskému šampionátu. Devítinásobný šampión Evropy pokračoval i doma ve sbírce mistrů. Do roku 1995 včetně byl pořád jedničkou, pak však Ital pomalu začal ztrácet dech s italskou špičkou. Když v roce 1997 vyměnil Lucchini za Bredu, již bylo téměř vyjímkou, že by Mauro zvítězil. Je sympatické, že jezdec takového jména na závodění nezanevřel a dál startuje nejen doma v Itálii, ale občas se objeví i na nějaké zahraničním kopci, například na Rechbergu 1997 či na Ilirske Bystrici 1998, kde s přehledem zvítězil. Jeho traťové rekordy již také zásluhou Dantiho a Irlanda zbledly. Rozhodně však Mauro není v Itálii nějakým outsiderem. Pravidelně jezdí do třetího, pátého místa a pro závody veteránů znovu nasazuje letitou Osella PA9 se kterou nemá mezi veterány v Evropě konkurenci.

Výsledky jezdce

zdroj dat: euromontagna.com, Ing. Roman Krejčí