Opustil nás Jiří Kratochvíl

Pan Kratochvíl bavil všechny zúčastněné diváky na náměstí při výstavě, na startu i na trati. Rok co rok vítězil v diváckých anketách v kategorii Nejhezčí vůz a ovládal spolu se svou chotí i kategorii Elegance za překrásné kostýmy, které doplňovaly krásu každého historického skvostu, který k nám do Šternberka přivezl. A nejen do Šternberka, Jirka Kratochvíl se účastnil většiny přehlídek a setkání historických veteránů; jeho osobnost a humor tedy znali prakticky po celé republice a na všech akcích tohoto typu budil zaslouženou pozornost.
 

Jiří Kratochvíl byl z Přerova a sbíráním a restaurováním starých motocyklů a aut si plnil klukovské sny.
Opustil nás ve středu 12. prosince ve věku 65 let kamarád s velkým veteránským srdcem, kterého si pamatujeme jako majestátně působícího majitele nádherných strojů s nakrouceným knírem, v cylindru a prvorepublikovém smokingu. Jiří Kratochvíl byl členem Oldtimer Clubu Helfštýn.

 
Jiří Kratochvíl o svém unikátním voze z roku 1912 Panhard Levassor Featon: „Když se začal vyrábět legendární „nepotopitelný" parník Titanic, vyjela z francouzské automobilky luxusní vozidla značky Panhard & Levassor. Narozdíl od Titanicu ale tento historický vůz přežil až do dneška,“ řekl s pýchou v hlase Jiří Kratochvíl, majitel jednoho z unikátních historických vozidel. Panhard Levassor je nejlepším zahraničním veteránem.

 
"Tento francouzský automobil jsem si dovezl z Paříže. Objevili jej v jedné stodole a chtěli nechat sešrotovat.  Získání auta ovšem bylo pouze začátkem čtrnáctileté práce a vylaďování vozidla schopného jet až osmdesátikilometrovou rychlostí.“  Pocit, když se konečně dalo klikou natáčené vozidlo do pohybu, jeho majitel ani nedokázal popsat. "Neuvěřitelný zážitek. V takovou chvíli aby snad u mě byl radši přítomný lékař internista. Pro jistotu. Kdyby to se mnou švihlo, aby mě ještě stihl zachránit.“ Nic z povznášejícího pocitu mu neubírá ani fakt, že sto let starý kus si na sto kilometrů vezme dvacet litrů benzínu. "Dřív se na spotřebu tolik nehledělo, takže ten drobeček by snad v létě žral i trávu u silnice," komentoval s nadsázkou Kratochvíl.

 
Pokaždé, když si sběratel přivezl domů další vrak starého automobilu, měl jednu jistotu: pár následujících nocí bude mít hezké motoristické sny. "Poté, co získám auto, které někteří můžou považovat za odepsané, jen přimhouřím oči a už vidím, jak krásně bude jednou vypadat. V noci se mi o tom třikrát po sobě zdá. Čtvrtý den už si radši vezmu prášek na spaní, ale hned po probuzení mi to nedá, a zase přemýšlím nad tou proměnou," popisoval svou sběratelskou vášeň Kratochvíl.
Do starých aut a motorek se zamiloval před pětatřiceti lety právě ve Šternberku. "Zrovna tu probíhal sraz veteránů a já náhodou projížděl městem. Jak jsem ucítil vůni výfukových plynů starých aut, už jsem byl lapený," prozradil nám ve Šternberku Kratochvíl.
Jeho prvním úlovkem byla motorka BSA z roku 1924 se saidkárou. "Někdo mi o ní řekl, a já se nedal odbýt, dokud jsem ji od původního vlastníka nezískal," vzpomínal Kratochvíl.

 
Postupně nashromáždil několik motocyklů, ke kterým přibývaly také automobily. Poslední vůz si sběratel přivezl z Nového Zélandu. Fiata z roku 1910 objevil, ostatně jako většinu svých historických vozidel, náhodou přes svého známého.

"Chtěl jsem s ním mít premiéru ve Šternberku, ale ještě je na něm potřeba přes zimu leccos doladit. U veteránů se nedá nic uspěchat," popisoval Kratochvíl, dokončení Fiata už ale bohužel nestihnul.

O hodnotě své sbírky mluvil nerad. "Víte, nejčastější otázky které dostávám, zní: Jakou ta auta mají cenu? Na jaké adrese je parkuji? A kdy odjíždím na dovolenou?," usmíval se Kratochvíl.

Bývalého vojáka z povolání, který se podílel na cvičení a přezkušování jízdních dovedností branců, motorismus bavil od malička. "Táta měl starý Mercedes 170 z roku 1937, s nímž normálně jezdil. Strašně se mi to líbilo," vzpomínal.

Přesto k moderním autům tak láskyplný vztah jako k jejich předchůdcům nezískal. Veteránista měl rád mimo jiné chvíle, kdy si oblékl montérky a podle získaných podkladů znova vlastníma rukama vracel půvab starému vozu.

"Od května do října bývám skoro každý víkend někde na akci či závodech. Když je ale čas, hlavně v zimě, spravuji, co se přes léto pokazilo, ulomilo nebo ztratilo," uzavřel muž, který vždy doufal, že existuje veteránské nebe, ve kterém si jednou bude moci s ostatními příznivci historických vozidel zařídit veteránský klub.

 
Milena Schärferová, tisková mluvčí AMK Ecce Homo

Zdroj: www.eccehomo.cz; http://olomouc.idnes.cz; Olomoucký deník
Foto: Antonín Malý, David Sedlák DS Foto