Antonín Charouz

Antonín Charouz vstoupil do povědomí motoristické veřejnosti koncem sedmdesátých let. Závodil se Škodou 130RS. Pro sezónu 1981 přestoupil se skupiny A2 do A5 a hned zaznamenal vítězství ve Vyskeři. O rok později se vydal změřit síly s evropskými kopci. Zpočátku jezdil atraktivní Škodu DAKOS Jiřího Sejka, ale tu pak vyměnil za osvědčenou Škodu 130RS. Ve své skupině A5 se na evropských kopcích pohyboval okolo pátého místa, ve třídě měl největšího rivala v Petru Doležalovi.

Se značkou BMW jezdil v roce 1983. Seriál Mistrovství Evropy vynechal, ale doma patřil k atrakcím všech závodů, jichž se zúčastnil. Na čtvrtém místě dokončil závod A-A2-A5 na okruhu Havířov-Šenov za speciály jako BMW M1 či BMW 320 Turbo. Následující rok byl pro Antonína Charouze velmi bohatý. Připsal si na své konto několik vítězství ve skupině B v domácích závodech do vrchu a několik pěkných míst z Evropy. Například na Montseny a Rechbergu získal bronzovou medaily.

Pak ze závodů do vrchu vymizel a vrátil se až v roce 1988 za volantem Toyoty Corolly. Ačkoliv to byl vůz skupiny A, na domácích tratích jezdil ve skupině B a ani zde nenašel přemožitele. Spolupráce s týmem Wolf Ford znamenala posílení ambicí pražského jezdce v roce 1989. Absolvoval kompletní seriál Mistrovství Evropy na voze Ford Sierra a hned získal dvě první místa, čtyři druhá a dvě třetí. Byla to pěkná bilance, která mu přinesla 4. místo v seriálu ME. Polepšil si tak umístění z roku 1982, kdy byl sedmý. Jeho nejúspěšnějším rokem byl však 1990. Čtyři první místa a tři druhá mu zajistila 2. místo v ME a zároveň pohár FIA pro nejrychlejšího jezdce skupiny N. S Fordem Sierrou pokračoval i v následujích dvou sezónách a jeho sláva se rychle šířila. Sedm druhých míst v roce 1991 určitě zamrzí, ale i tak běhěm těchto dvou let nasbíral několik vítězství a 3. a ještě jednou 2. místo v ME. Jediného přemožitele ve své skupině našel v roce 1991 ve Španělu Francisco Gutierrezovi. V roce 1992 se navíc stal celkovým vítězem Alpsko-dunajského poháru.

Pro rok 1993 se Charouz vyzbrojil vozem Ford Escort Cosworth. Konkurence se přiostřila a pražskému závodníkovi chybělo stále více času na důkladnou přípravu pro závody. Sice dokázal získat několik medailí, včetně té zlaté, ale v celkovém pořadí se musel spokojit se 4. místem (včetně vozů skupiny A, jak se v divizi I počítá). V dalších letech se objevoval již jen sporadicky a pravidelněji startoval až v roce 1998 a 1999 v okruhových závodech na Fordu Escort Kit-Car. V roce 1999 tam zcela dominoval. Uvidíme, jestli se dočkáme dalších úspěchů nejen jeho věhlasné stáje, ale i jména závodníka Charouz, protože jeho synové pilně závodí na motokárách.

Výsledky jezdce

Zdroj dat: euromontagna.com, Ing. Roman Krejčí